Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans

Jak se očekávalo, a na rozdíl od hry Noi Siamo Angeli z roku 1997 (sérii s Budem Spencerem), tentokrát zvolili žánr, který jim nejlépe sedí: beat 'em up (já proti sousedství). Na začátku hry si můžeme vybrat, zda chceme hrát za Terence nebo za Buda.

Hra je speciálně navržena pro dva hráče, ale pokud není kromě nás nikdo jiný, stroj převezme kontrolu nad druhou postavou, a my je můžeme ovládat kdykoliv budeme chtít pomocí tlačítka, které nám umožňuje přepínat mezi jednou a druhou postavou.

Obě postavy se ovládají v podstatě stejným způsobem, i když existují určité rozdíly, pokud jde o provádění jejich pohybů. Máme jedno tlačítko pro útok, jedno pro speciální pohyb, jedno na chytání věcí (nebo nepřátel) a další na obranu. Jedním z nejlepších detailů této hry je pečlivá pozornost věnovaná originálnímu materiálu, takže pohyby, které vidíme ve hře, jsou převzaty z filmů těchto dvou legendárních herců.

Hra má spoustu detailů, které ji činí obzvlášť zajímavou pro fanoušky této dvojice a dokonce i pro fanoušky akčních her obecně. Během hraní se setkáváme s řadou situací, které mění tón hry prostřednictvím mini-her a to často dává smysl kvůli filmovým úspěchům těchto herců.

Bohužel, vytvoření dobré videohry je víc než jen vzít zdrojový materiál a podívat se, jak mohou být scény převedeny na herní prvky. Musíte měřit časování, intenzity a vytvořit scény co nejpamatovatelnějším a nejméně nudným způsobem. A bohužel, zde Slaps And Beans mírně selhává, zejména pokud hrajeme hru v kuse.

Na druhou stranu, pokud hrajeme tak, jako by každá scéna byla filmem, tento nedostatek je méně nápadný. Je to škoda, ale musíme přiznat, že beat 'em up žánr je v tomto ohledu velmi slabý a jen málo her umí tento problém efektivně zvládnout.

Naštěstí, tam, kde můžeme říct, že hra skutečně září, zejména pro ty, kteří ocení dobré pixelové umění, je v grafice. Neustále máme pocit, že jsme uvnitř jednoho z filmů této dvojice, ale jako by byla hra navržena pro o něco výkonnější zařízení než 16bitové stroje či konzole.

Ale tam, kde hra skutečně dosahuje výjimečných úrovní, je v zvuku. Od prvního okamžiku je zde hudba převzatá z filmů, s některými zpívanými a zvuky přímo z filmů jako They Call Me Trinity a pozdějších děl, včetně klasického zvuku kladiva padajícího na nepřátele, když Budova pěst dopadne na jejich hlavy. To vše je uděláno s velkým charakterem spaghetti western, přičemž se relativně věrně drží kategorie 16bitových her, takže v této hře nejsou relativně složité hlasy, všechno je v textu a obvykle je to dobře přeloženo.

Je třeba říci, že tuto hru je třeba brát takovou, jaká je, poctou žánru filmu a hercům, kteří zanechali svou stopu v určitých částech světa. Samotná hra je fantastický produkt, ale pokud se držíme toho, že je to arkádová hra určitého žánru, není to nejlepší příklad, navzdory dobrému umění a zvuku.