Inmost

Kromě jeho zvláštního vzhledu, o kterém jsme se již zmínili, je první věcí, kterou je třeba na Inmost poukázat, že budete ovládat tři postavy.

Začínáte jako mladá dívka – i když někdy je tato část starý muž. V zásadě platí, že kdykoli hrajete za jednu z těchto dvou postav, příběh má v této části větší váhu než skutečná hra. Můžete narazit na nějaké hádanky, ale protože se postavy pohybují pomalu nebo postrádají skutečné schopnosti, je tato část hry více zaměřena na pokrok samotného příběhu.

Později budete hrát za starého muže. Navzdory tomu, že není nijak zvlášť obratný, dokáže skákat, pohybovat se a používat předměty. Výsledkem je, že tato část hry je zaměřena na prozkoumávání omezené oblasti, ve které musíte splnit úkoly, abyste postoupili do další části příběhu. V této části hry se odvíjejí různé příběhy a očekává se, že mají co do činění s hlavní částí hry.

Nejagilnější ze všech postav je rytíř, který se vyzbrojen kosou a hákem staví proti nepřátelům v těch nejakčnějších částech her. I když je v těchto částech hry k řešení také značné množství hádanek, je zde mnohem více akce, a proto je tato část dynamičtější.

Kromě hratelnosti je však hlavním poselstvím Inmost ztráta, která je ústřední součástí hry. Poselství se prezentuje hned na začátku a vede člověka k domněnce, že hra je jakýmsi lehkým hororovým příběhem ve 2D. Postupně to však odsouváme stranou a my objevujeme, o jaké poselství ve skutečnosti jde.

Co se týče vizuální stránky, hra je docela průlomová. Když vyjdeme ze statických obrázků, estetika nevypadá nepodobná něčemu na Game Boy nebo dokonce 8bitových počítačích, jako je Spectrum. Ale když vidíte hru v pohybu, všechny ty vjemy jdou z okna. Na jednu stranu je úroveň práce, zejména co se týče animace, extrémně vysoká. Za to vděčí Jon Davies, expert na pixely a animace – jeho předchozí práci lze ocenit v Super House of the Dead Ninjas, 88 Heroes a Blade Strangers. Především však fantastická práce s osvětlením dodává 2D hře objem a vstřikuje to, co je většinou černobílá hra s barvami a životem.

Závěrem lze říci, že ačkoliv Inmost rozhodně má určitý typ publika, může si ho tak či onak užít prakticky každý hráč. Ti, kteří se více zajímají o výzvy a hádanky, si užijí, kdykoli jsou ve fázi průzkumu hry, a boj s rytířem je tak přímočarý, jako uspokojující. Vizuálně je to klenot – bude vám to trvat jen pár sekund, než to oceníte – ale ti, kteří nakonec hrají tři až čtyři hodiny, se musí spojit s příběhem, který se Hidden Layer Games rozhodly vyprávět.